Jacques Prévert

Nejdřív namalujte klec
S otevřenými dvířky
Potom namalujte
Pro ptáka
Něco hezkého
Něco jednoduchého
Něco krásného
Něco praktického pro ptáka
A potom plátno opřete o strom
V zahradě
V hájku
Nebo v lese
Schovejte se za kmen stromu
Mlčte
Nehýbejte se…
Někdy pták přiletí rychle
Ale také si může dát načas dlouhá léta
Než se rozhodne
Nedejte se odradit
Čekejte
I kdyby to trvalo celé roky
Rychlost nebo pomalost příletu ptáka
Nijak neovlivňuje
Úspěch obrazu
Když pták přiletí
Přiletí-li vůbec
Zachovejte nejhlubší ticho
Čekejte až pták vletí do klece
A když tam vletí
Zavřete jemně dvířka štětcem
Potom
Vymažte jednu po druhé všechny mříže
Dávejte přitom pozor abyste se nedotkli
Žádného ptačího pera
Potom namalujte obraz stromu
Vyberte pro ptáka
Nejkrásnější z jeho větví

Namalujte také zeleň listů a svěžest větru
Sluneční prach
A bzučení hmyzu v trávě za letního dne
A potom čekejte až pták se rozhodne zpívat
Když pták nezazpívá
Je to špatné znamení
Znamení že obraz je špatný
Ale když zpívá je to znamení že jste se vyznamenal
Znamení že obraz je bez kazu
A dál vytrhnete co nejněžněji
Ptákovi jedno pero
A napíšete své jméno do rohu obrazu

 

Jako zázrakem (Slova)

- 1946

Jako zázrakem
Pomeranče na větvích pomerančovníku
Jako zázrakem
Muž kráčí po cestě
A klade jako zázrakem
Nohu před nohu, aby mohl jít
Jako zázrakem dům z bílého kamene
Stojí tu za ním na zemi
Jako zázrakem
Muž zastaví se pod pomerančovníkem
Utrhne pomeranč oloupá jej a sní
Odhodí daleko slupku a vyplivuje jadérka
Ukojí jako zázrakem
Svou velikou ranní žízeň
Jako zázrakem
Úsměv mu hraje v tváři
Dívá se na slunce které vychází
A které září
Jako zázrakem
A oslněný muž se vrací domů
A nalézá jako zázrakem
Svou ženu spící na polštáři
V okouzlení
Že ji vidí tak mladou a krásnou
A jako zázrakem
Nahou ve slunci
Dívá se na ni
A jako zázrakem ona se probouzí
A usmívá se na něho
Jako zázrakem ji laská
A jako zázrakem se ona nechá laskat
Tu jako zázrakem
Tažní ptáci táhnou
Kteří táhnou jen tak
Jako zázrakem
Tažní ptáci odlétají k moři
 Vysoko  až přechází zrak
Nad kamenným domkem
Kde muž a žena
Jako zázrakem
Se milují
Tažní ptáci nad zahradou
Kde jako zázrakem
Pomerančovník kolébá svá pomerančata
V ranním vánku
A vrhá jako zázrakem stín na cestu
Na cestu kterou kráčí kněz
Nos v breviáři breviář v rukou
A kněz stoupne na slupku z pomeranče
Kterou muž daleko odhodil
Sklouzne upadne zaduní rána
Jako když kněz sklouzne na slupce z pomeranče
A upadne na cestě
Jednoho krásného rána.